Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 173. díl. Statut hnutí Hamás

29.01.2021 9:10

V minulém díle tohoto cyklu jsme se zastavili u studie Massimo Introvignea Hamás – islámský terorismus ve Svaté zemi. Přílohou oné knihy je překlad celého statutu hnutí Hamás z roku 1988. Kdo chce proniknout do ideologie zmíněného hnutí, musí se tímto dokumentem podrobně zabývat. Bude možná překvapen, jak mnoho – často děsivých – odpovědí tento přes třicet let starý dokument poskytuje pro otázky, které se klademe v současnosti.

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 173. díl. Statut hnutí Hamás
Foto: Archiv P. Žantovského
Popisek: Petr Žantovský

STATUT HNUTÍ ISLÁMSKÉHO ODPORU (HAMÁS)

Ve jménu Alláha, Shovívavého a Milosrdného.

„Vy jste národ nejlepší, jenž kdy povstal mezi lidmi; vy přikazujete vhodné, zakazujete zavrženíhodné a věříte v Boha. A kdyby uvěřili vlastníci Písma, bylo by to pro ně lepší; jsou sice mezi nimi věřící, avšak mnozí z nich jsou hanebníci. Nemohou vám uškodit, leda nepatrně; budou-li proti vám bojovat, obrátí se k vám brzy zády a potom už jim nebude pomoci. A padne na ně ponížení, ať se uchýlí kamkoliv, kromě těch, kdož chráněni jsou provazem Božím a provazem lidí. A přivolali na sebe hněv Boží a postihla je chudoba, a to proto, že neuvěřili ve znamení Boží a neoprávněně zabíjeli proroky. A také proto, že byli neposlušní a přestupnici (Korán 3,110-112)."

„Izrael bude ustanoven a bude existovat až do té doby, dokud ho islám nezničí stejně, jako zničil řadu jiných před ním." Výrok imáma a mučedníka al-Banná (zakladatele Muslimského bratrstva, žil v letech 1906-1949), ať mu Alláh prokáže milosrdenství.

„Opravdu, islámský svět je v plamenech, a proto je povin¬ností, aby si každý dal práci s tímto požárem, nakolik je to v jeho silách a nesmí přitom očekávat, že to udělají jiní." Výrok SejchaAmdžada al-Zahávího(jedná se o významného íránského znalce islámského zákona, žil v letech 1883-1967), ať mu Alláh prokáže milosrdenství.

ÚVOD

Ve jménu Alláha, Shovívavého a Milosrdného. Všechna chvála ať je vzdávána Alláhovi. Usilujme o Jeho pomoc, o Jeho odpuštění a o Jeho vedení a mějme v Něho důvěru.

Posíláme přání míru a požehnání Alláhovu Poslu, jeho rodině, jeho druhům, všem, kdo ho následují, když byli osloveni jeho poselstvím, těm, kdo chodí po jeho cestách. Kéž by toto požehnání a přání míru trvalo tak dlouho, jak dlouho budou trvat Nebe a Země, i potom.

LIDÉ

Ze světa v trýzni, z moře utrpení, z tlukotu srdcí věřících, z paží, jimž je bráněno, aby bojovaly, kvůli smyslu pro povinnost a v odpověď na Alláhovo rozhodnutí vyšla výzva, která sjednotila lid a pohnula tento lid, aby chodil po Alláhových cestách, aby tak každý mohl naplňovat ve svém životě tu roli, která mu byla určena, překonávat překážky a přemáhat těžkosti, které s sebou nese tento život. Naše příprava byla vytrvalá, a proto je přepevné naše odhodlání obětovat život i všechno to, co je nám drahé, kvůli Alláhově cti.

Tak se formovalo sémě nového hnutí a začalo putovat přes moře vzduté nadějemi a očekáváním, touhami a aspiracemi, problémy a překážkami, bolestmi a výzvami, a to jak uvnitř, tak mimo islámskou komunitu.

Když myšlenka dozrála, sémě začalo růst a rostlina zapustila kořeny do dobré půdy života, zrodilo se Hnutí islámského odporu, aby odpovědělo na své povolání, jímž je bojovat kvůli cti Pána. Nestalo se tak z nějaké přechodné emoce ani z unáhlených nadějí. Hnutí podalo ruku všem bojovníkům, kteří zápolí za osvobození Palestiny. Duše bojovníků tohoto hnutí se sjednotily s dušemi všech těch bojovníků, kteří obětovali své životy v palestinské zemi od doby, kdy byla dobyta spolupracovníky Alláhova Posla - ať požehnání a Alláhův mír s ním zůstávají navěky - až do našich dnů.

Tak dostala svou podobu smlouva Hnutí islámského odporu (Hamás), když projevilo svou totožnost, vyjasnilo své záměry, vedlo diskuse o svých nadějích a povolalo lidi, aby mu pomáhali, aby ho podporovali a přidali se k jeho šikům. Náš boj s židy je velmi dlouhý a také nebezpečný, a proto od nás všech vyžaduje bezvýhradnou oddanost. Jedná se o fázi, po níž budou následovat další etapy. Hamás je bojovou jednotkou, po níž povstanou další. Tato bojová jednotka má zapotřebí, aby byla podporována mnoha jinými bojovými uskupeními arabského a islámského světa, jenž je dnes rozdělen. To musí trvat tak dlouho, dokud nepřítel nebude poražen a dokud nebude jisté vítězství Alláhovo.

Když hledíme k obzoru, jak bychom si přáli vidět, že tyto bojové jednotky se již přibližují.

„A dozvíte se zprávu o tom po době nějaké" (Korán 38,88)

„A Bůh napsal: Věru že zvítězím Já i poslové Moji! Vždyť Bůh vskutku je Silný a Mocný." (Korán 58,21).

„Toto je cesta má. Volám vás k Bohu viditelným důkazem, já i ti, kdož mne následují. Sláva Bohu, že nejsem jedním z modloslužebníků!" (Korán 12,108).

I.KAPITOLA - UVEDENÍ DO HNUTÍ

Ideový základ

1. ČLÁNEK

Základem Hnutí islámského odporu je islám. Z islámu pocházejí jeho hlavní myšlenky a jeho hlavní ustanovení, dále pak pohled na život, na svět a na lidstvo. Hnutí posuzuje všechny své akce podle islámu, je islámem inspirováno a podle islámu koriguje své chyby.

Poměr mezi Hnutím islámského odporu a společností Muslimského bratrstva

2. ČLÁNEK

Hnutí islámského odporu je jednou z odboček Muslimského bratrstva v Palestině. Hnutí Muslimského bratrstva je celosvětovou organizací, jedním z největších islámských hnutí moderní epochy. Muslimské bratrstvo se vyznačuje hlubokým porozuměním islámu, jasnými idejemi a totálním uplatňováním islámských předpisů ve všech životních situacích. Islám proniká záměry a tím, več je věřeno, proniká politikou a ekonomií, výchovou, společností, právem a zákonem, apologetikou doktríny, vzájemnou komunikací, uměním, viditelnými i neviditelnými záležitostmi, tedy všemi sférami života.

Struktura a formace

3. ČLÁNEK

Hnutí islámského odporu se skládá z muslimů, kteří se cele oddali Alláhovi a kteří se mu klanějí v pravdě. „Stvořil jsem duchy a lidi jenom proto, aby se klaněli," praví Alláh. Tito muslimové v Hnutí islámského odporu si přiznali a přijali své povinnosti vzhledem k sobě, vzhledem ke svému lidu a ke své zemi. Při tom všem měli bázeň před Alláhem, a tak pozvedli prapor džihádu proti utlačovatelům, aby osvobodili zemi i lid od nečistého bahna, od ohavnosti a od zla utlačovatele.

„Naopak My pravdou proti falši mrštíme, a roztříští ji, a hle, ona se rozplyne." (Korán 21,18).

4. ČLÁNEK

Hnutí islámského odporu přijímá všechny muslimy, kteří vyznávají jeho základní pravdy a přijímají jeho ideologii, naplňují jeho program, zachovávají jeho tajemství a touží po tom, aby se připojili k jeho šikům, aby tak zachovali všechny povinnosti, které na sebe toto hnutí vzalo. Alláh bude vědět, jak jim to vše odplatit.

Pojetí historie podle Hnutí islámského odporu

5. ČLÁNEK

Hnutí islámského odporu přijímá islám jako svůj životní styl, jeho pojetí historie se vrací až ke zrodu islámského poselství, až k epoše zbožných předků. Proto platí, že posledním cílem tohoto hnutí je Alláh, Prorok je jeho modelem, Korán je jeho konstitucí. Prostor hnutí je všude tam, kde se nacházejí muslimové - to znamená ti, kdo přijali islám jako svůj životní styl. Prostorem hnutí je tedy jakákoli část světa, kde se nacházejí muslimové. Tento prostor se vztahuje dokonce až do hlubin země a k nejvyšším sférám nebes.

„Což neviděls, jak Bůh uvádí podobenství o slovu dobrém? Je jako strom výtečný, jehož kořen je pevný a k nebesům se pne jeho větvoví, a plody v každé době přináší z Pána tvého dovolení. A Bůh uvádí lidem podobenství - snad se vzpamatují." (Korán 14,24-25).

Jedinečnost a nezávislost hnutí

6. ČLÁNEK

Hnutí islámského odporu je jedinečným palestinským hnutím. Nabízí svou věrnost Alláhovi, jeho styl života pochází z islámu, snaží se o to, aby byl pozdvižen prapor Alláhův nad každým čtverečním metrem palestinské země. Ve stínu islámu je pro vyznavače všech náboženství možné, aby žili v bezpečí. Islám jim nabízí jistotu pro jejich život, pro jejich majetek a pro jejich práva. Právě tehdy, když islám schází, rodí se nepořádky, rozpoutávají se útlak a útisk, zuří války a boje.

Jak byl výstižný muslimský básník Muhammad Iqbál (1877-1938, žil a zemřel v dnešním Pákistánu), když řekl: „Když je ztracena víra, pak neexistuje žádná jistota. Není život pro ty, kdo nemají víru. A každý, kdo je spokojen se životem bez náboženství, ten se dočká upadnutí do nicoty, která bude průvodkyní jeho života."

Univerzalita Hnutí islámského odporu

7. ČLÁNEK

Z důvodu rozprostření muslimů, kteří přijali nauku Hnutí islám¬ského odporu, po celém světě, dále protože ti, kdo pracují na tom, aby toto hnutí podporovali a hájili jeho pozice, jsou také rozeseti po celém světě, toto hnutí má univerzální charakter. Jeho povolání je široké, protože jeho myšlení je velmi jasné, jeho cíl je svrchovaně vznešený, jeho záměry jsou velkolepé.

Hnutí je třeba vnímat právě v těchto rozměrech, takto je hnutí třeba hodnotit a spravedlivě uznávat jeho roli. Kdokoli popírá jeho práva a kdokoli odmítá toto hnutí podporovat, je opravdu slepý, protože nevidí jeho pravou úlohu. Takový člověk opravdu vyzývá osud. Ten, kdo zavírá oči před skutečností, ať už tak činí záměrně nebo nikoli, se probudí a události samy ho usvědčí. Takový člověk nebude moci ospravedlnit své počínání. Odměna přísluší těm, kdo přicházejí mezi prvními.

Potlačování ze strany vlastních příbuzných a spoluobčanů je pro duši čímsi tak bolestivým jako rána ostrým mečem.

„I tobě jsme seslali Písmo s pravdou, aby potvrdilo pravdivost toho, co už před ním bylo zde z Písma, a bylo jeho ochranou. A rozsuzuj mezi nimi podle toho, co seslal Bůh, a nenásleduj jejich učení scestná, vzdaluje se tak od toho, čeho se z pravdy dostalo. A každému z vás jsme určili pravidla a dráhu vyšlapanou. Kdyby byl Bůh chtěl, byl by vás věru učinil národem jediným, avšak neučinil tak proto, aby vás vyzkoušel tím, co vám dal. Předstihujte se vzájemně v konání dobrých skutků! K Bohu se uskuteční návrat vás všech, a On vás poučí o tom, o čem jste byli v rozporu." (Korán 5,48).

Hnutí islámského odporu je jedním z článků v řetězu džihádu v jeho boji proti sionistické invazi. Hnutí je spojeno s článkem řetězu, který vytvořil Izz al-Dín al-Qassám (1882-1935, o němž jsme hovořili výše) a jeho bratři v boji, Muslimské bratrstvo po roce 1936 (je třeba poznamenat, že al-Qassám byl zabit v roce 1935, proto se míní, že Muslimské bratrstvo pokračovalo v dalších letech v jeho boji). Řetěz pokračuje, aby se napojil na další článek, jedná se o džihád, v němž horlivě vystupovali členové Muslimského bratrstva ve válce v roce 1948, a také skutky džihádu Muslimského bratrstva v roce 1968 a dále.

Ačkoli články řetězu jsou odlišeny jeden od druhého a ačkoli sionismus stavěl do cesty velmi mnoho překážek, takže někdy došlo dokonce k tomu, že pokračování v džihádu bylo téměř nemožné, Hnutí islámského odporu vždy usilovalo o to, aby zůstalo věrné slibům daným Alláhovi. Členové Hnutí islámského odporu se nikdy neptali, kolik času bude tento boj vyžadovat. Prorok - požehnání a Alláhův mír ať jsou s Ním neustále - prohlásil: „Poslední den nenastane, dokud všichni muslimové nebudou bojovat proti židům a dokud je muslimové nezabijí a dokud se židé neskryjí za kámen nebo strom a dokud neřeknou:

Muslime, služebníků Alláhův, za mnou se skrývá jiný žid, pojď a zabij ho. Ale strom Gharqad to neřekne, protože to je strom židů." (Výrok přináší al-Buchárí a Muslim).

Heslo Hnutí islámského odporu

8 . ČLÁNEK

Alláh jako poslední cíl, Prorok jako hlava, Korán jako konstituce, džihád jako metoda, smrt pro Alláhovu slávu jako nejžhavější touha.

II. KAPITOLA  -ZÁMĚRY

Motivace a záměry

9. ČLÁNEK

Hnutí islámského odporu se rozvinulo v době, v níž se islám vzdálil od každodenního života lidí. Tak došlo k tomu, že soudy se převrátily, pojmy se staly zmatenými a hodnoty se proměnily. Převládá zlo, útlak a temnota se nadouvají, zbabělci se proměnili v tygry. Vlasti jsou ukradeny národům, které byly vyhnány ze svých zemí nebojsou ponižovány po tváři celé země. Stav pravdy se vytratil a nahradil ho stav zločinnosti. Nic nezůstalo na svém místě, protože když islám zmizí ze scény, všechno upadá. Takové jsou tedy naše pohnutky.

Pokud se jedná o naše záměry: Bojovat proti zlu, zatlačit ho a porazit ho, aby mohla převládnout pravda, aby se vlasti navrátily svým právoplatným vlastníkům, aby bylo odevšad slyšet z mešit volání k modlitbám, proto je třeba vyhlásit islámský stát. Pak se národy a všechny věci vrátí na svá místa podle spravedlnosti a bude se prosit o pomoc od Alláha.

„A kdyby Bůh nechránil mezi lidmi jedny před druhými, věru by země dospěla do záhuby, však Bůh je pln laskavosti k lidstvu veškerému." (Korán 2,251).

10. ČLÁNEK

Hnutí islámského odporu razí svou specifickou cestu, a tak nabízí podporu ubohým a ochranu všem utlačeným. V tomto úsilí nasazuje všechny své síly. Hnutí nebude šetřit silami a bude naplno usilovat o vítězství pravdy a porážku lži, a to ve slovech i činech, zde i všude tam, kam může dospět jeho vliv.

III. KAPITOLA - STRATEGIE A PROSTŘEDKY

Strategie Hnutí islámského odporu: Palestina je svatým dědictvím všech muslimů

11. ČLÁNEK

Hnutí islámského odporu věří, že palestinská země je zákonitým posvátným dědictvím, islámská země svěřená islámským generacím až do dne vzkříšení. Je nepřijatelné, abychom se vzdali sebemenší její části. Žádný arabský stát ani všechny arabské země společně, žádný král ani prezident ani všichni králové a prezidenti dohromady, žádná organizace a ani všechny palestinské nebo arabské organizace dohromady nemají právo nakládat s palestinskou zemí nebo z ní někomu přepouštět nějakou část, protože Palestina je muslimská země svěřená pokolením muslimů až do dne soudu. Kdo by si tedy mohl osobovat právo jednat ve jménu všech islámských pokolení až do dne soudu?

To je přikázání islámského zákona (šaría). Totéž pravidlo se vztahuje na každou zemi, kterou muslimové dobyli zbraněmi, protože v době dobytí tyto země muslimové posvětili pro všechny islámské generace až do dne posledního soudu.

Když velitelé islámských armád dobyli Sýrii a Irák, obrátili se na druhého chalífu muslimů, Umaraibn al-Chattába (591¬-644) a žádali o jeho názor ohledně dobytých zemí. Měli je rozdělit mezi svá vojska, ponechat je ve vlastnictví těch, komu patřily tyto země doposud, anebo se zachovat nějak jinak? Po konzultacích a diskusích mezi chalífou a muslimy Umaribn al-Chattáb a druhové Posla Božího - ať s Ním zůstává požehnání a Alláhův mír - rozhodli, že tyto země musí zůstat tomu, kdo byl jejich vlastníkem, aby mohl mít dobrodiní a bohatství, která tato země přináší. Pokud se ale jedná o poslední vlastnictví celé země, bylo třeba tuto zemi nahlížet jako zákonité islámské dědictví, které je svěřeno islámským generacím až do dne posledního soudu. Vlastnictví země z hlediska jednotlivého jejího vlastníka má být k jeho prospěchu, ale zákonité islámské dědictví bude trvat tak dlouho, jak dlouho potrvají nebe a země. Jakékoli rozhodnutí s ohledem na Palestinu, které by znamenalo po-rušení tohoto islámského zákona, je neplatné a nemá žádnou účinnost. Kdo se zmocní Palestiny, bude ji muset jednoho dne vrátit.

„A věru je toto skutečnost nepochybná. Oslavuj tedy jméno Pána svého přemocného!" (Korán 56,95).

Mínění Hnutí islámského odporu o vlasti a o nacionalismu

12. ČLÁNEK

Pro Hnutí islámského odporu platí, že nacionalismus tvoří součást jeho náboženského vyznání. Na nacionalismu není nic opravdovějšího a hlubšího než vedení džihádu proti nepříteli, jemuž je třeba se postavit čelem, když vložil svou nohu na muslimskou zemi. To se stává individuální povinností pro každého muslimského muže i pro každou muslimskou ženu, jíž je dovoleno bojovat s nepřítelem i bez manželova svolení, otroku je dovoleno totéž bez svolení jeho pána.

Je nesporné, že nic podobného neexistuje v žádném jiném myšlenkovém systému. Zatímco ostatní podoby nacionalismu vycházejí z ekonomických, lidských a teritoriálních motivací, nacionalismus Hnutí islámského odporu všechno toto přijímá, ale obohacuje zmíněné pohnutky o ten nejdůležitější činitel, jímž je náboženství. Odtud se Hnutí islámského odporu dostává ducha a života, neboť hnutí je napojeno na východiska ducha toho, jenž dává život a pozvedá v nebi božský prapor, a tak jsou spojeny Nebe a Země velmi těsným svazkem. Když Mojžíš předstupuje a pozvedá svou hůl, pak opravdu dochází k tomu, že mágům nezbývá nic jiného nežli mlčet.

„A již bylo jasně rozlišeno správné vedení od bloudění! Ten, kdo nevěří v Tághúta a věří v Boha, ten uchopil se rukojeti spolehlivé, jež nikdy se neutrhne. A Bůh je slyšící, vševědoucí." (Korán 2,256).

Mírová jednání a mezinárodní konference

13. ČLÁNEK

Mírové iniciativy, tak zvaná pacifistická řešení, mezinárodní konference, které mají rozřešit palestinský problém, zásadně odporují tomu, več Hnutí islámského odporu věří. Postoupit jakoukoli část Palestiny ve skutečnosti znamená rezignaci na součást našeho náboženství. Nacionalismus Hnutí islámského odporu je součástí jeho náboženství. Hnutí učí své členy, aby přilnuli k náboženství a pozdvihli Alláhův prapor nad svou vlastí, když vedou svatou válku džihád.

„Tak Bůh vítězně dovršuje dílo Své, ale většina lidí o tom neví." (Korán 12,21).

Z různých stran je v určitých okamžicích slyšet volání po tom, aby se konala mezinárodní konference, která by hledala řešení palestinské otázky. Někteří takovou myšlenku přijímají, jiní ji zavrhují. Důvody takových postojů jsou na jedné i druhé straně různé. Objevuje se také názor, že k tomu, aby se někdo takové konference mohl zúčastnit, musí respektovat jednu nebo více základních podmínek. Hnutí islámského odporu ale dobře zná jednotlivé strany, které se takových konferencí zúčastňují, a ví velmi dobře i o tom, jak se tyto strany chovaly v minulosti. Hnutí islámského odporu rovněž ví o tom, jak je to s respektem zmíněných stran vůči islámským záležitostem. Na základě těchto historických zkušeností Hnutí islámského odporu nevěří, že by zmíněné konference mohly odpovědět na otázky kladené naší situací nebo že by byly s to zjednat utiskovaným jejich zákonitá práva. Zmíněné mezinárodní konference nejsou ničím jiným nežli prostředkem, který má uzákonit moc nevěřících nad muslimskými teritorii. A kdypak vlastně nevěřící jednali spravedlivě s pravými věřícími?

„Nebudou s tebou spokojeni ani židé, ani křesťané, pokud nebudeš následovat náboženství jejich. Rci: „Vedení Boží je jediné správné vedení!" Budeš-li však následovat učení jejich scestná poté, co dostalo se ti vědění, nenalezneš pak proti Bohu ani ochránce, ani pomocníka žádného." (Korán 2,120).

Pro řešení palestinského problému není žádný jiný prostředek mimo džihád. Pokud se jedná o různé mezinárodní iniciativy a konference, je to pouze ztrácení času a hra pro děti. Palestinský lid je příliš vznešený na to, aby svěřil svou budoucnost, svá práva a svůj osud do rukou nicoty. Jak stojí v jednom vznešeném hadíthu: „Lid Sýrie je Alláhův bič nad zemí. Jeho prostřednictvím uskuteční svou odplatu, nad kým bude chtít. Jejich pokrytcům je zapovězeno vládnout nad věřícími. Takoví lidé zemřou v úzkostech a ve výčitkách svědomí." Výrok předává al-Tabarání, který tvrdí, že na základě různých pramenů by tato slova měla pocházet od Proroka. Totéž tvrdí Ahmad, jím uváděný řetězec pramenů je však nekompletní. Musí se ale jednat o autentický hadíth, neboť tato podání jsou věrohodná a Alláh je pravdivý.

Tři okruhy

14. ČLÁNEK

Osvobození Palestiny je vázáno na tři okruhy lidí: na palestinský okruh, na arabský okruh a na islámský okruh. Každý z uvedených okruhů má svou jasnou roli v boji proti sionismu. Pro každý okruh lidí z toho také vyplývají příslušné úkoly, které musí naplňovat. Bylo by velkou chybou a strašlivým projevem neznalosti, kdyby se na některý z uvedených okruhů lidí zapomínalo, protože Palestina je islámskou zemí, kde se nacházejí první „qibla" (místo, k němuž se zaměřuje modlitba) a třetí nejsvětější svatyně (jedná se o mešitu al-Aksá). Nachází se zde také místo, z něhož Prorok - požehnání a Alláhův mír ať na něm spočívají - vystoupil až do Nebes (jedná se o narážku na extatickou noční Mohamedovu cestu - isra' - do Jeruzaléma, odtud také po nebeském schodišti vystoupil na nebesa - mi'rádž).

„Sláva tomu, jenž za noci přenesl služebníka Svého z Posvátné mešity do mešity nejvzdálenější, jejíž okolí jsme požehnali, abychom mu ukázali některá Svá znamení. A On věru slyšící je a jasnozřivý." (Korán 17,1).

Vzhledem k uvedeným záležitostem je jasné, že osvobození Palestiny je povinností každého jednotlivce, je to povinnost každého muslima, ať už se nachází na jakémkoli místě. Právě z tohoto hlediska je nutno nahlížet palestinský problém a každý muslim to musí vědět a uznat.

Když je problém nahlížen z uvedeného hlediska a až budou sjednoceny síly všech tří okruhů lidí, tehdy také bude moci dojít k proměně současné situace a den osvobození se přiblíží.

„Vy naháníte srdcím jejich větší hrůzu než Bůh, a to je proto, že to jsou lidé, kteří nic nechápou." (Korán 59,13).

Džihád za osvobození Palestiny je povinností každého jednotlivého muslima

15. ČLÁNEK

Když se nepřátelé zmocní nějaké části islámské země, pak se džihád stává povinností každého jednotlivého muslima. Tváří v tvář skutečnosti, že židé se zmocnili Palestiny, musíme pozdvihnout prapor džihádu. To vyžaduje šíření islámského vědomí mezi lidem jak na místní úrovni, tak na úrovni arabské a islámské. Je naprosto nezbytné šířit ducha džihádu uvnitř islámského společenství, utkávat se s nepřáteli a začlenit se do šiků bojovníků.

Výchovný proces v tomto smyslu musí zahrnovat „ulamá", profesory a učitele, lidi pracující v tisku a v ostatních sdělovacích prostředcích, učence, zejména pak mládež z různých islámských hnutí a jejich vůdce. Je povinností pozměnit v tomto smyslu školní programy a je nutné, aby se tyto záležitosti promítaly do univerzitních přednášek. To vše se musí očistit od invaze ideologie orientalistů a misionářů. Tato invaze začala zaplavovat arabský svět poté, co Saladin (1138-1193) porazil křižácká vojska. Křižáci tak jasně pochopili, že muslimy není možno porazit bez toho, že by si připravili terén prostřednictvím ideologické invaze, která by zatemnila islámské myšlení, zaneřádila pravdy islámu a znevěrohodnila islámské ideály. Jedině po takovéto přípravě mohla mít vojenská invaze naději na nějaký úspěch. Ideologická invaze připravuje půdu pro invazi imperialistického typu. Na tomto základě mohl anglický generál Allenby (Edmund Henry Hanraan, žil v letech 1861-1936) prohlásit, když vstupoval do Jeruzaléma (9. prosince 1917): „Nyní jsou křížové výpravy dovršeny." Francouzský generál Gorot (ve skutečnosti se jednalo o Henri Joseph Eugene Gourauda, který žil v letech 1867-1946), když stál zpupně zpříma před Saladinovým hrobem, prohlásil (v roce 1918): „Tak teďjsme se zase vrátili, Saladine." Imperialismus vydatně napomohl šíření ideologické invaze, která tak zapustila hlubší kořeny. Tato ideologická invaze se dále zakořeňuje. Všechny uvedené skutečnosti nakonec vedly k tomu, že Palestina byla ztracena.

Musíme vštípit do myslí muslimských generací myšlenku, že palestinská otázka je otázkou náboženskou a že je nutno vyrovnávat se s ní právě na náboženském základě. V Palestině se nacházejí islámské svatyně jako mešita al-Aksá, která se přidružuje k Svaté Mešitě v Mekce takovým poutem, které zůstane nezrušitelné až do okamžiku, kdy pominou Nebe a Země. Tento svazek je posvěcen poutí Alláhova Posla - požehnání a Alláhův mír ať na něm spočívají - až do samotné mešity al-Aksá a jeho vystoupením do nebes, které se naplnilo na tomto místě.

„Ochraňovat muslimy před nevěřícími v Alláhových záležitostech po jediný den je lepší než celý svět a všechno, co se nachází na jeho povrchu. Jedno místo v Ráji, třebas tak maličké, jako zabírá bič jednoho z vás, je lepší nežli celý svět a všechno, co se nachází na jeho povrchu. Putování jednoho dopoledne nebo jednoho odpoledne, které naplní věřící kvůli Alláhovým záležitostem, je lepší než celý svět a všechno, co se nachází na jeho povrchu." Toto podání dosvědčují: al-Buchárí, at-Tirmidzí a Ibn Mádža.

Výchova mladých pokolení

16. ČLÁNEK

Musíme nabídnout nastupujícím islámským pokolením v našem prostředí islámské vzdělání, které se bude zakládat na uplatňování náboženských ustanovení našeho náboženství, na četbě Svaté Knihy, na studiu Sunny a dějinného islámského odkazu obsaženého v těch nejdůvěryhodnějších pramenech. V tomto snažení musí mít mladí k dispozici muslimské odborníky a vědce. Je tedy třeba připravit takové studijní a výchovné programy, které by nastupujícím mladým islámským generacím vštěpovaly správný způsob smýšlení o vlastní víře. Je rovněž nezbytné poctivě studovat nepřítele a jeho materiální a lidskou potencialitu, poznat jeho slabiny i jeho silné stránky, dokázat rozpoznat mocnosti, které tohoto nepřítele podporují a zaštiťují. Je rovněž nezbytné vědět o událostech, které se odehrávají, číst zprávy, zabývat se jejich analýzami a komentáři, plánovat přítomnost a budoucnost a podrobně zkoumat nové skutečnosti. Jedině tak bude islámský bojovník schopen prožívat svou existenci s jasným vědomím svých záměrů, cílů a prostředků a bude si také uvědomovat situaci, v níž se nachází.

„... Synáčku, i kdyby to byla váha zrnka hořčičného a i kdyby to bylo ve skále či na nebi anebo na zemi, Bůh to přinese! Vždyť Bůh věru bystrý je i dobře zpravený. Synáčku, dodržuj modlitbu, přikazuj vhodné a zakazuj zavrženíhodné! Buď trpělivý vůči tomu, co tě postihne, neboť to patří k podstatě věcí! Neodvracej svou tvář od lidí a nechoď nadutě po zemi, neboť Bůh věru nemiluje domýšlivé vychloubače!" (Korán 31,16-18).

Úloha muslimské ženy

17. ČLÁNEK

Ve válce za osvobození má žena takovou roli, která jistě není menší nežli úloha muže. Ona je utvrzovatelkou mužů a má nezastupitelnou roli při vedení a výchově nových pokolení. Nepřátelé postřehli tuto roli a věří, že - pokud se jim podaří ženu vést a vychovávat tak, jak si přejí - jí oddálí od islámu, a tak získají možnost zvítězit v této válce. Z uvedených důvodů můžete vidět, jak nepřítel usiluje o dosažení tohoto záměru za pomoci hromadných sdělovacích prostředků, filmu, výchovy a kultury. Při této práci používají své vazaly, kteří patří k sionistickým organizacím a mají různá jména a podoby, jedná se především o zednářstvo, Rotary Club, špionážní buňky. Tyhle organizace jsou hnízdy sabotérů. Uvedené sionistické organizace mají k dispozici velké materiální prostředky, které jim dovolují naplňovat jejich úlohy ve službách sionismu. Tak se vnášejí do kultury a sdělovacích prostředků pohledy a pojmy, které nahrávají nepříteli. Uvedené organizace působí tam, kde je islám ne-přítomen nebo vzdálen lidu. Povinností islámských bojovníků tedy je stavět se proti myšlenkovým schématům těchto protivníků a sabotérů. Tam, kde islám dokáže kontrolovat život muslimů, uvedené organizace vyřazuje ze hry, protože jsou nepřátelské islámu a člověčenstvu.

18. ČLÁNEK

V domě a rodině islámských bojovníků má žena jako matka nebo sestra hlavně za úkol starost o domácnost a o výchovu dětí podle islámského pojetí a podle islámských hodnot, musí vést své děti k tomu, aby striktně zachovávaly náboženské předpisy, a tak se připravovaly na povinnost vedení svaté války, která na ně čeká. Proto je nezbytné věnovat pozornost školám a výchovným programům pro islámské dívky, aby se připravily na svou úlohu dobrých muslimských matek s jasným vědomím své úlohy ve válce za osvobození.

Zeny musí mít jasné vědomí své úlohy a také nezbytné vědomosti, aby dokázaly vést své domácnosti. Šetrnost a schopnost vyloučit neužitečné výdaje peněz na potřeby domácnosti představují nutný předpoklad toho, abychom mohli pokračovat ve válce i v situaci, která je nyní velmi obtížná. Zeny si budou muset jasně uvědomovat, že peníze mají cenu krve, která nesmí proudit jinak nežli v žílách, aby zajišťovala pokračování života mladých i starších.

„Muslimové a muslimky, věřící muži a věřící ženy, poslušní a poslušné, pravdomluvní a pravdomluvné, trpěliví a trpělivé, pokorní a pokorné, dárci a dárkyně almužny, postící se muži a postící se ženy, cudní a cudné, muži a ženy hojně Boha vzpomínající - těm všem Bůh věru připravil odpuštění i odměnu nesmírnou." (Korán 33,35).

Úloha, kterou má hrát islámské umění ve válce za svobodu

19. ČLÁNEK

Umění má pravidla a kritéria, jejichž pomocí lze rozlišit, zda se jedná o islámské umění nebo o výplody nevěřících. Jedním z problémů islámského osvobození je, že má zapotřebí islámského umění, které by dokázalo povznášet ducha a které by se nezaměřovalo jen na určitý aspekt lidské existence na úkor jeho ostatních aspektů. Všechny složky lidského bytí je třeba brát v potaz rovnoměrně a harmonicky.

Člověk je podivnou a zázračnou bytostí, protože je učiněn z hrsti hlíny a z vanutí ducha. Islámské umění se na člověka obrací právě na základě uvedených skutečností. Umění nevěřících se obrací jen na tělo a na pozemské prvky. Nuže tedy všechny takové knihy, články, časopisy, proslovy, příručky, písně, básně, hymny, divadelní představení a všechno podobné, co obsahuje charakteristiky islámského umění, hraje nezastupitelnou úlohu v ideologické mobilizaci, při ustavičném posilování lidu na jeho cestě a pro občerstvení duše. Cesta bude dlouhá a utrpení nesmírné, a tak je duše vystavena nebezpečí podlehnout únavě. Islámské umění ale dodává nových sil, posiluje odhodlanost, vede člověka ke správnému smýšlení a pomáhá mu, aby ke svým povinnostem přistupoval rozhodněji. „Nic nepolepšuje duši více, nežli doprovázet ji z jedné situace do druhé."

Jedná se o velmi vážné záležitosti, nikoli o nějakou hru, protože komunita, která se nasazuje v džihádu, nezná hry.

Sociální solidarita

20. ČLÁNEK

Islámská společnost se vyznačuje tím, že je opravdu solidární. Posel - požehnání a Alláhův mír ať na něm spočívají - pravil: „Jak úžasní jsou Ašarité. Když se dostali do obtíží buď doma, nebo na cestě, dávali do společného své vlastnictví a rozdělovali to pak mezi sebou rovným dílem."

Tak tohle je islámský duch, který by měl převládnout v každé muslimské společnosti. Společenství, které má proti sobě zlého nepřítele, jenž se chová jako nacista a nedělá rozdíly mezi muži a ženami, mladými a starými, právě taková společnost muslimů se jako první musí ozdobit touto charakteristikou islámského ducha. Náš nepřítel používá metody kolektivního trestání, když lidu krade jeho zemi a jeho vlastnictví, vyhání ho do exilu a vyhošťuje ho do utečeneckých táborů. Dospěl tak daleko, že láme kosti a střílí na ženy, děti a starce. Činí tak z nějakého důvodu i zcela bezdůvodně. Tento zlovolný nepřítel dále uvrhuje do vězení osoby po celých tisícovkách. V jeho věznicích musí tito muslimové žít v naprosto nelidských podmínkách. Zmíněný nepřítel dále bourá domovy, dělá z dětí sirotky a vynáší zcela nespravedlivé rozsudky nad celými tisícovkami osob, které pak musí strávit nejlepší léta svých životů v temnicích. Židovský nacismus se nestydí bojovat se ženami a dětmi a terorizuje všechny. Tihle židé ničí život mnoha lidem, kradou jim peníze a ohrožují jejich čest. Při svých strašlivých akcích jednají s lidmi jako s těmi nejhoršími válečnými zajatci. Deportace osob daleko od vlasti je určitou formou vraždění.

Když se lid chce postavit proti tomuto způsobu jednání, musí se sjednotit prostřednictvím sociální solidarity. Jedině tak bude lid s to jednotně čelit nepříteli. Musí platit, že pokud bude postižen jeden z údů národa, zbytek těla na to ochotně odpovídá svou solidaritou a horlivostí.

21. ČLÁNEK

Sociální solidarita znamená poskytování pomoci těm, kdo se nacházejí v těžkostech jak materiální, tak morální povahy. Musí se jednat o pomoc opravdu účinnou. Je povinností členů Hnutí islámského odporu pečovat o zájmy lidu stejným způsobem, jako pečují o své vlastní zájmy. Členové se při tomto jednání nesmějí ohlížet na námahu, kterou taková činnost vyžaduje. Členové musí vyloučit jakoukoli činnost, která by mohla ohrožovat budoucnost společnosti nebo nastupujících islámských generací. Lid je součástí Hnutí islámského odporu a toto hnutí je pro lid. Moc Hnutí islámského odporu je mocí lidu a budoucnost tohoto hnutí je budoucností palestinského lidu. Členové Hnutí islámského odporu se musí podílet na radostech a bolestech lidu, odpovídat na jeho potřeby a dělat všechno pro to, aby byly uspokojovány jeho požadavky, které jsou zároveň požadavky Hnutí islámského odporu. Díky tomuto duchu se Hnutí islámského odporu a palestinský lid stanou nejbližšími druhy, kteří kráčejí po stejné cestě. Převládnou spolupráce a vzájemné sdílení. Nastane jednota, a tak budeme tváří v tvář nepříteli mnohem silnějšími.

Mocnosti, které podporují nepřítele

22. ČLÁNEK

Nepřítel velmi dlouho dopředu naplánoval to, co posléze také skutečně dokázal realizovat. Bral při tom v potaz všechny prvky, které ovlivňovaly běh historických událostí. Nepřítel shromáždil obrovské ekonomické zdroje, díky nimž pak nabyl vlivu a byl schopen naplnit svůj odvěký sen. Prostřednictvím těchto ekonomických zdrojů se zmocnil kontroly nad komunikačními prostředky valné části světa. Jedná se kupříkladu o tiskové agentury, velké časopisy, vydavatelství a řetězce rozhlasových a televizních stanic. Prostřednictvím svých peněz nepřítel nechal v mnoha částech světa vypuknout revoluce. To vše mělo sloužit jeho zájmům a mělo mu to pomoci shromažďovat další finanční zdroje. Tito naši nepřátelé stáli v pozadí francouzské revoluce i revoluce v Rusku. Stáli pochopitelně také za celou řadou revolucí, o nichž jsme měli možnost slyšet a které se odehrály v nejrůznějších částech světa. Prostřednictvím těchto peněz také založili ve světě tajné společnosti, jejichž účelem bylo rozložení společnosti a služba sionistickým záměrům. Jedná se o zednářstvo, Rotary Club, Lions Club, B'aB'rith a o řadu dalších společností a asociací. Všechny tyto spolky mají zásadně destruktivní charakter a věnují se špionáži. Pomocí peněz se náš nepřítel zmocnil kontroly nad mnoha imperialistickými státy a přesvědčil je, aby kolonizovaly mnohé země a aby se zmocnily jejich bohatství a šířily zde zkaženost. Pokud se jedná o míst-A ní i světové války, dnes již všichni dobře vědí, že to byli naši nepřátelé, kdo organizovali první světovou válku s cílem rozvrátit islámský chalífát. Nepřítel toho všeho opět finančně využil a zmocnil se kontroly nad celou řadou zdrojů bohatství. Nepřítel rovněž získal Balfourovu deklaraci (Deklarace byla vydána dne 2. listopadu 1917 a znamenala podporu práva Izraelců na založení národního ústředí v Palestině) a založil Společnost národů jako prostředek, jehož pomocí by mohl získat kontrolu nad celým světem. Titíž naši nepřátelé zorganizovali druhou světovou válku, díky níž nabyli pohádkového bohatství, protože obchodovali se zbraněmi a s válečným materiálem. Tak si připravili podmínky pro vytvoření vlastního národního státu. Na jejich povel vznikla organizace Spojených národů spolu s její součástí, jíž je Rada bezpečnosti, jejímž prostřednictvím vládnou světu. Od té doby nedošlo ve světě k žádné válce, která by nenesla otisky prstů našich nepřátel.

„A kdykoli (židé) zažehnou oheň války, Bůh jej uhasí; a usilují šířit po zemi pohoršení, avšak Bůh nemiluje ty, kdo pohoršení šíří." (Korán 5,64).

Imperialistické mocnosti jak kapitalistického Západu, tak komunistického Východu podporují veškerou svou silou našeho nepřítele jak materiálně, tak lidsky. Svoje role si při tomto počínání vhodně prohazují. Když se probouzí islám, síly nevěřících se spojují, aby proti islámu bojovaly, protože nevěřící tvoří jednotu.

„Vy, kteří věříte! Neberte si jako důvěrníky nikoho kromě lidí z vás! Nevěřící neopominou vám škodit a přáli by si, abyste upadli do nesnází. A již se stala nenávist jejich zjevnou v jejich ústech, však to, co skrývají v hrudi jejich, je ještě horší. A učinili jsme vám znamení jasnými, jste-li rozumní." (Korán 3,118).

Nikoli nadarmo předchozí verš Koránu končí Alláhovými slovy: „Jste-li rozumní."

IV. KAPITOLA - NAŠE POZICE V URČITÝCH SPECIFICKÝCH ZÁLEŽITOSTECH

Islámská hnutí

23. ČLÁNEK

Hnutí islámského odporu pohlíží na ostatní islámská hnutí s respektem a s obdivem. I když je s některými z těchto hnutích v nesouladu v určitých úhlech pohledu, zůstává s nimi v harmonii v ostatních záležitostech a hlediscích. Hnutí islámského odporu pojímá tato hnutí jako vhodný prostředek k uskutečňování idžtihádu (tedy k uskutečňování osobní reflexe) za podmínky, že tato hnutí mají dobré úmysly a zůstávají věrni úctě k Alláhovi a že jejich jednání setrvává v mezích islámu. Každý mudžtahid (tedy ten, kdo je schopen rozvažovat nad Božím zákonem) má svou odměnu.

Hnutí islámského odporu pohlíží na všechna tato hnutí jako na cosi svého a prosí Alláha, aby všechny inspiroval k tomu, aby kráčeli správnou cestou. Hnutí islámského odporu neustane ve svém úsilí, když pozvedá prapor jednoty. Bude se také ze všech sil snažit o uskutečnění jednoty na základě Knihy a Prorokova učení.

„Přidržujte se všichni provazu Božího a nerozdělujte se! Pomněte dobrodiní Božího k vám, když byli jste nepřáteli a On opět sblížil srdce vaše a stali jste se - díky milosti Jeho - bratry; a byli jste již na okraji propasti ohnivé a On vás před ní spasil. A takto vám Bůh objasňuje Svá znamení - snad budete správně vedeni." (Korán 3,103).

24 . ČLÁNEK

Hnutí islámského odporu nepřipouští urážky nebo pomlouvání jednotlivců ani skupin, protože věřící nesmí ani urážet ani pomlouvat. Nicméně je třeba rozlišovat mezi urážením a pozicemi či způsoby jednání jednotlivců a skupin. Z uvedeného důvodu platí, že pokud některé stanovisko nebo způsob jednání nejsou v pořádku, pak má Hnutí islámského odporu právo podtrhnout takovou chybu a upozorňovat na ni a položit důraz na pravdu, když posuzuje problém, k němuž přistupuje zásadně vždy nestranně. Moudrost je záměrem věřícího a musí o ni usilovat všude, kde se nachází.

„Bůh nemiluje rozšiřování zlých řečí, leda u toho, jemuž bylo ukřivděno. A bůh věru je slyšící, vševědoucí. Ať již ukazujete či skrýváte dobro anebo odpouštíte zlé, Bůh zajisté je odpouštějící a všemohoucí." (Korán 4,148-149).

Nacionalistická hnutí v palestinské oblasti

25. ČLÁNEK

Hamás respektuje nacionalistická hnutí a dobře chápe podmínky, v nichž se tato hnutí nacházejí, i činitele, které tato hnutí ovlivňují a obklopují. Podporuje taková hnutí, pokud se ale nespojují s komunistickým Východem nebo s křižáckým Západem. Ujišťuje ty, kdo jsou členy takových hnutí, že Hnutí islámského odporu je hnutím mravního džihádu. Hnutí islámského odporu si ve svém pojímání života uvědomuje svou odpovědnost vůči ostatním. Hamásu se hnusí oportunismus a chce pro druhé jenom dobro, a to ať se jedná o jedince, nebo o celé skupiny. Hamás si nehledí svého ekonomického prospěchu, jeho členové nebaží po osobní slávě. Hamás rovněž nežádá od lidu žádnou odměnu. Hamás se spoléhá na své vlastní finanční zdroje, nakolik jsou k dispozici podle toho, co je psáno: „Připravte tedy proti nim všechno, co schopni jste postavit." (Korán 8,60). Všechno konáme proto, abychom naplnili vlastní povinnosti a získali Alláhovu přízeň. Hamás kromě této ambice nemá žádné jiné.

Všechny nacionalistické organizace, které působí na palestinských teritoriích a usilují o osvobození Palestiny, si mohou být jisty tím, že Hamás je pro ně zcela jistě a neodvolatelně zdrojem pomoci, která má podobu jak slova, tak skutku. To platí pro přítomnost i pro budoucí časy. Hamás je zde proto, aby sjednocoval, a nikoli proto, aby rozděloval. Hamás chce uchovávat, a nikoli ničit; vést ke svornosti, a nikoli působit rozdrobení. Hamás kladně hodnotí každé zdvořilé slovo, každé zbožné úsilí a každé dobré dílo. Hamás rozhodně odmítá malicherné spory a odmírá naslouchat hlasům pomlouvačů, i když si vyhrazuje právo na sebeobranu. To vše protiřečí propagandě šířené nepřítelem a těmi, kdo jsou jeho pomahači, se záměrem rozsévat zmatek, tříštit naše šiky a uvádět nás do malicherných rozmíšek.

„Vy, kteří věříte! Přijde-li k vám hanebník s nějakou zvěstí, snažte se ji objasnit tak, abyste z nevědomosti své nepoškodili lidi a abyste nemusili litovat toho, co jste učinili." (Korán 49,6).

26. ČLÁNEK

Ačkoli Hnutí islámského odporu pohlíží s radostí na palestinská nacionalistická hnutí, která nejsou věrná Východu ani Západu, vymezuje si právo diskutovat o místních i mezinárodních událostech, které se týkají palestinského problému. Takováto objektivní diskuse dovoluje osvětlovat, jakým způsobem takové události prospívají našim národním zájmům, nebo nakolik jim škodí. Taková hodnocení se odehrávají z islámského hlediska.

Organizace pro osvobození Palestiny

27. ČLÁNEK

Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) je nám bližší než kterákoli jiná organizace. Jsou v ní totiž naši otcové, bratři, příbuzní a přátelé. Jak by mohl dobrý muslim odvrhovat svého otce, bratra, příbuzného nebo přítele? Máme společnou vlast, sdílíme společnou tragédii, máme společný úděl a společného nepřítele.

Kvůli okolnostem, za nichž vznikala OOP, a kvůli ideologickému zmatku převládajícímu v arabském světě z důvodů ideologické invaze, která tento arabský svět postihuje od dob křížových výprav a v níž pokračuje dílo orientalistů a misionářů a imperialistů, došlo k tomu, že OOP přijala za svou ideu laického státu. Nyní řekneme, co si o této ideji myslíme my. Laická ideologie je v přímém protikladu k náboženskému způsobu myšlení. Způsob myšlení je základním východiskem při zaujímání pozic, při volbě způsobu jednání a při vlastním rozhodování.

Nuže tedy navzdory naší úctě k OOP a s ohledem na to, k čemu může dojít v budoucnosti, přičemž rozhodně nepodceňujeme roli, kterou OOP sehrála v arabsko - izraelském konfliktu, zásadně odmítáme přijmout laický způsob myšlení s ohledem na přítomnost i budoucnost Palestiny, jejíž základní charakteristikou je islám. Islámská povaha palestinské otázky je nedílnou součástí našeho náboženství. Ten, kdo opomíjí jednu nedílnou část svého náboženství, je jistě zatracen.

„A kdo jiný může mít odpor vůči náboženství Abrahámovu než ten, kdo v duši své je pošetilý?" (Korán 2,130).

Až OOP přijme islám jako svůj životní styl, pak se i my staneme jejími bojovníky a palivem pro jeho plameny, které sežehnou naše nepřátele. Dokud k tomu nedojde - a my se stále modlíme k Alláhovi za to, aby k tomu došlo - pozice Hnutí islámského odporu zůstane taková, jaká je pozice syna tváří v tvář otci, jako je pozice bratra tváří v tvář bratrovi, jako je pozice příbuzného tváří v tvář příbuznému, jenž trpí kvůli bolesti toho druhého, když je do jeho těla vetknut ostrý trn. Budeme se chovat jako bratři, kteří podporují bratry v jejich boji s nepřítelem a jimž přejeme, aby se nechali správně vést po přímých cestách.

Bratři, bratři! Ten, kdo nemá bratra, je jako ten, kdo kráčí do boje neozbrojen. Příbuzný hraje v životě muže úlohu nejlepších křídel, a je snad možné, aby sokol vzlétl bez síly svých křídel?

Arabské a islámské státy a vlády

28. ČLÁNEK

Sionistická invaze je vskutku velmi zlovolná, protože nepřátelé neváhají použít každou cestu a uplatňovat i ty nejnečestnější a nejodpornější prostředky k tomu, aby dosáhli svého vytouženého cíle. Do jejich aktivit infiltrace a špionáže se aktivně zapojují tajné organizace, které nepřítel založil, jako je zednářstvo, Rotary Club a Lions Club a další špionážní skupiny. Všechny tyto tajné i veřejné organizace slouží sionistickým zájmům a jsou pod jeho bezprostředním vedením. Jejich cílem je rozkládat společnost, převracet hodnoty, znásilňovat svědomí, odstraňovat ctnosti a zničit islám. Podporují šíření drog a alkoholu všeho druhu, což má usnadňovat dosažení všeobecné kontroly a napomáhat jejich výbojům.

Po arabských zemích, které hraničí s Izraelem, žádáme, aby otevřely své hranice bojovníkům, synům arabských a islámských národů. Tímto způsobem jim umožní naplnění jejich svatých povinností, koordinaci námah jedněch s úsilím jejich bratří, palestinských muslimských bratří.

To nejzákladnější, v čem musí arabské a islámské státy podporovat bojovníky, spočívá v tom, že jim umožní svobodu pohybu.

Není možné, abychom opomenuli připomenout každému muslimovi, že v okamžiku, když roku 1967 Izraelci dobyli vznešené město Jeruzalém, před branami požehnané mešity al-Aksá radostně provolávali: „Mohamed je mrtev a nechal po sobě pouze baby."

Izrael jakožto židovský stát a jeho židé představují výzvu pro islám a pro všechny muslimy. „Oči zbabělců tedy nespí."

Náboženské nacionalistické asociace, intelektuální instituce arabského a muslimského světa

29. ČLÁNEK

Hnutí islámského odporu doufá, že náboženské nacionalistické asociace ho budou všemožně podporovat, přijmou za své jeho pozice, podpoří jeho aktivity a jednotlivé podniky, budou povzbuzovat ostatní k tomu, aby Hamásu pomáhali a podporovali ho. Tak budou přispívat k tomu, aby se arabské národy staly přáteli a podporovateli Hnutí islámského odporu. Doufáme v pomoc na všech rovinách lidského bytí, v materiální podporu, v podporu v masově komunikačních prostředcích. Tohoto cíle může být dosaženo, když se budou organizovat konference, které se budou věnovat otázce solidarity, když budou uveřejňovány deklarace a prohlášení, články na podporu Hamásu, náboženské knihy, které by uvědomovaly široké masy o palestinské otázce a o tom, proti jakému nepříteli Hnutí islámského odporu bojuje, a o tom, jaké komploty se proti Hamásu osnují. Bude nutné mobilizovat islámské národy na ideologické, edukativní a kulturní rovině. Jedině za toho předpokladu budou tyto islámské národy připraveny sehrát svou roli v této rozhodující válce za osvobození takovým způsobem, jak ji sehrály v době křížových výprav. Pak budou islámské národy schopny obrátit na útěk nevěřící a zachránit lidskou civilizaci. Tohle všechno není pro Alláha ničím obtížným.

„A Bůh napsal: „Věru zvítězím Já i poslové moji!" Vždyť Bůh vskutku je silný a mocný." (Korán 58,21).

30. ČLÁNEK

Spisovatelé, intelektuálové, pracovníci sdělovacích prostředků, kazatelé, učitelé, vychovatelé i všechny ostatní složky arabského a muslimského světa, ti všichni jsou voláni k tomu, aby hráli svou úlohu a naplňovali svou povinnost tváří v tvář kruté sionistické invazi, jeho infiltraci do ostatních zemí, jeho kontrole nad bohatstvím a sdělovacími prostředky se vším tím, co z toho pak vyplývá a projevuje se ve většině zemí světa.

Džihád není omezen jenom na nošení zbraní a na přímý vojenský střet s nepřítelem. Dobré slovo, vynikající článek, užitečná kniha, to vše svým způsobem podporuje džihád k větší Alláhově slávě, ovšem za podmínky, že za tím vším stojí upřímné pohnutky a že autoři tak chtějí pozvedat Alláhův prapor jako nejvyšší znamení.

„Kdokoli nabídne vybavení pro bojovníka kvůli Alláhově slávě, ten jako by byl sám bojovníkem. A kdokoli poskytl bojovníkovi účinnou pomoc, i když při tom zůstal se svou rodinou, ten opravdu byl sám bojovníkem." (Výrok přináší al-Buchárí, Muslim, Abú Dáud a at-Tirmizí).

Příslušníci ostatních náboženství

31. ČLÁNEK

Hnutí islámského odporu je humanistickým hnutím. Zaobírá se lidskými právy a zavazuje se k tomu, že bude usilovat o dodržování islámské tolerance vůči příslušníkům ostatních náboženství. Hnutí je nevraživé jedině vůči těm, kdo jsou nevraživí vůči islámu a kdo mu kříží cestu a chtějí ho tak zastavit nebo alespoň zbrzdit jeho snahy.

Ve stínu islámu mají příslušníci tří náboženství - islámu, křesťanství a judaismu - koexistovat v pokoji a bezpečí. Opravdu platí, že mír a bezpečí jsou možné jedině ve stínu islámu. Dávné i současné dějiny jsou nejlepším dokladem této pravdy.

Příslušníci ostatních náboženství musí přestat bojovat proti islámu v otázce vlády nad palestinským teritoriem. Kdyby totiž tato území byla ovládána příslušníky ostatních náboženství, pak by zde nedocházelo k ničemu jinému než k bojům, mučení a vyhánění; jedni by byli znechuceni druhými jak uvnitř okruhu svých vlastních, tak tím spíše ve vztahu k těm, kdo vyznávají jiné náboženství. Minulost i současnost skýtají celou řadu dokladů pro tuto pravdu.

„Nebudou bojovat proti vám společně, nýbrž jednotlivě v sídlištích opevněných či za hradbami. Jsou-li mezi sebou, je statečnost jejich velká a tyje pokládáš za sjednocené, avšak srdce jejich jsou rozdělena. A to proto, že jsou to lidé, kteří rozumně neuvažují." (Korán 59,14).

Islám respektuje práva každého a brání tomu, aby byla porušována práva těch druhých.

Nacistické praktiky sionistů proti našemu lidu nebudou trvat ani po celou dobu jejich invaze. Vždyť stav útlaku trvá pouze nějakou hodinu, zatímco stav spravedlnosti potrvá až do dne posledního soudu.

„Bůh vám nezakazuje, abyste byli dobří a spravedliví vůči těm, kdož nebojovali proti vám kvůli náboženství a nevyhnali vás z příbytků vašich, neboť Bůh věru miluje poctivé." (Korán 60,8).

Pokus uvrhnout palestinský lid do izolace

32. ČLÁNEK

Světový sionismus a imperialistické síly se pokusily prostřednictvím velmi lstivých manévrů a promyšleného plánování o to, aby jednotlivé arabské státy postupně opouštěly okruh zúčastněných na palestinském konfliktu a aby se tak palestinský lid nakonec ocitl v osamocení. Egypt se již podařilo odstavit z okruhu zúčastněných na palestinském konfliktu. K tomu došlo hlavně prostřednictvím dohod v Camp David. Světový sionismus se pokusil o to, aby byly podobnými dohodami ze hry vyřazeny i další arabské státy.

Hnutí islámského odporu volá arabské a islámské národy k tomu, aby vynakládaly ustavičně dostatek svých sil na to, aby předešly uskutečnění tohoto strašlivého plánu. Je třeba, aby široké lidové masy byly vedeny k vědomí, jakým nebezpečím je ustoupit z konfliktu se sionismem stranou. Dnes jde o Palestinu, zítra ale půjde o nějaké jiné země. Nezapomínejme, že sionistický způsob myšlení nezná meze. Po Palestině se pokusí o expanzi, která bude mít za cíl země mezi Nilem a Eufratem. Až sionismus stráví území, které právě pohltil, pozvedne oči a bude se ohlížet po další kořisti a bude usilovat o další expanzi, tak tomu bude stále. To je plán vykreslený v „Protokolech siónských mudrců". Současné chování sionistů představuje nejlepší doklad toho, co bylo v oněch protokolech načrtnuto.

Rezignovat na účast v konfliktu se sionismem znamená velezradu a jako důsledek s sebou přinese zlořečení toho, kdo se takto provinil.

„A kdokoliv se k nim v ten den obrátí zády - s výjimkou toho, kdo obrátí se k jinému boji nebo se vzdálí, aby se připojil k jinému oddílu - ten uvalí na sebe hněv Boží a útulkem jeho se stane peklo - a jak hnusný je to cíl konečný!" (Korán 8,16).

Musíme spojit naše síly a schopnosti, abychom dokázali čelit této zlovolné nacistické a barbarské invazi. V opačném případě ztratíme své domoviny, obyvatelé budou připraveni o svá obydlí, na zemi se rozhostí korupce, všechny náboženské hodnoty budou zlikvidovány. Ať každý zví, že za tohle všechno ponese odpovědnost před samotným Alláhem.

„A kdo učinil dobra jen za váhu prášku, uzří je, a kdo učinil zla jen za váhu prášku, uzří je." (Korán 99,7-8).

Hnutí islámského odporu se mezi těmi, kdo se účastní konfliktu se sionismem, považuje za hrot oštěpu nebo za přední oddíl. Hnutí se spojuje se všemi, kdo aktivně působí na palestinských teritoriích. To, co ještě zbývá vykonat, je trvalé působení ze strany arabských a islámských národů a ze strany islámských organizací arabského a muslimského světa. Právě tyto organizace jsou nejlépe připraveny na nadcházející fázi boje s židy, kteří jsou kupci každé války.

„A uvrhli jsme mezi ně nepřátelství a nenávist až do dne zmrtvýchvstání. A kdykoliv zažehnou oheň války, Bůh jej uhasí; usilují šířit po zemi pohoršení, avšak Bůh nemiluje ty, kdož pohoršení šíří." (Korán 5,64).

33. ČLÁNEK

Hnutí islámského odporu vychází z těchto hlavních zásad, které jsou v souladu s univerzálními normami. Hnutí přijímá své určení v boji s nepřítelem při obraně muslimského lidství, islámské civilizace, islámských svatyní, mezi nimiž je na prvním místě požehnaná mešita al-Aksá. Hnutí naléhavě žádá národy arabského a muslimského světa, jejich vlády, jejich lidové i oficiální asociace o to, aby ve svých postojích vůči Hnutí islámského odporu projevily skutečnou bázeň před Alláhem a aby prokázaly, že jsou ve shodě s Alláhovou vůlí. To prokáží, když budou podporovat příslušníky a bojovníky Hnutí islámského odporu až do okamžiku, kdy bude zajištěna Alláhova vláda. Tak bude zajištěno, že po prvním šiku bojovníků vedoucích džihád budou následovat další šiky bojovníků džihádu. Na všech stranách islámského světa povstanou lidové masy, když se k nim dostane výzva o plnění svaté povinnosti, která volá: Pojďte do svaté války! Tato výzva se bude dotýkat nebeských oblak a bude zaznívat až do okamžiku, kdy se naplní osvobození a útočníci budou poraženi, a tak bude zajištěno Alláhovo vítězství.

„A Bůh vskutku pomůže těm, kdož pomáhají Jemu - a Bůh věru je silný, mocný." (Korán 22,40).

V. KAPITOLA - DOKLADY Z DĚJIN

Střety s agresory v průběhu dějin

34. ČLÁNEK

Již od samého počátku dějin byla Palestina středem světa, místem setkání kontinentů, a proto byla tato země přitažlivá pro dobyvatele. Posel Boží -ať požehnání a Alláhův mír s Ním zůstávají navěky - podtrhuje uvedenou skutečnost v jednom ze svých vznešených hadíthů, v němž se obrací na svého ctihodného Muaz bin Džabala (?-640), když praví: „Och, Muazi, Alláh dobude Sýrii pro tebe, až budu mrtev, od A1-'Aríš po Eufrat. Jeho muži, ženy a otroci se stanou hraničními strážemi až do dne vzkříšení. Jestli si někdo z vás zvolí zůstat na syrských nebo palestinských rovinách, pak setrvá ve stavu džihádu až do dne vzkříšení."

Chtiví lidé nejednou upřeli své zraky na Palestinu a napadli ji ozbrojenou mocí, když sejí chtěli zmocnit. Palestina byla napadena hordami křižáků, kteří s sebou přinesli svou víru a vztyčili jejich kříž. Dokázali načas porazit muslimy, kteří po dvacet let nebyli s to pozdvihnout hlavy až do doby, kdy se sjednotili ve stínu praporu islámu. Když se dokázali sjednotit a vzdali slávu svému Pánu a vyšli na cestu džihádu pod Saladinovým vedením. Pak dosáhli jasného vítězství a křižáci byli poraženi a Palestina byla osvobozena.

„Rci těm, kdož neuvěřili: „Budete přemoženi a do pekla zahnáni -a jak hnusné to bude místo odpočinku." (Korán 3,12).

Toto je jediná cesta k osvobození. Svědectví dějin nenechává sebemenší místo pro pochybnosti. Jedná se o jednu ze základních zákonitostí vesmíru, jednu ze základních zákonitostí existence. Jedině železo může roztříštit jiné železo, jedině pravá víra islámu může srazit na kolena jejich falešnou a narušenou víru. Víra může být poražena jedině jinou vírou. V posledním důsledku platí, že vítězství patří pravdě, protože pravda nemůže nakonec nebýt vítězná.

„Slovo naše již dříve bylo dáno služebníkům Našim poslaným, že od nás pomoc vždy dostanou a že vojska Naše pro ně vítězství přinesou." (Korán 37,171-173).

35. ČLÁNEK

Hnutí islámského odporu bere vážně to, jakým způsobem díky Saladinovu působení byli poraženi křižáci a následně došlo k osvobození Palestiny. Stejně bere Hnutí islámského odporu velmi vážně vítězství 'AinJálúta nad Tatary (dne 3. září roku 1260), když byla zlomena páteř Tatarů prostřednictvím ruky Sajf al-DínQutuza (7-1260) a al-ZáhiraBaybarse (1223-1277, jednalo se o Qutuzova generála, který se poté, co zavraždil Qutuza, stal sultánem v Egyptě, kde vládl v letech 1260-1277). Díky těmto událostem byl arabský svět osvobozen od hrozby Tatarů, kteří ničili všechny aspekty lidské civilizace. Hnutí islámského odporu si bere tyto události za vzor a studuje je jako svůj vzor. Sionistické invazi, k níž došlo za našich dnů, předcházela invaze křižáků ze Západu a následně také invaze Tatarů z Východu. Stejně jako se tenkrát muslimové dokázali obojí invazi postavit a porazit nájezdníky, tak také nyní jsou s to čelit sionistické invazi a zničit ji. Pro Alláha to jistě není nic těžkého, pokud jsou naše úmysly čisté, pokud jsou naše rozhodnutí zcela upřímná a pokud muslimové naleznou v minulých událostech ponaučení a dokáží se osvobodit od poskvrn západní ideologické invaze a pokud budou uplatňovat zkušenosti svých předchůdců.

ZÁVĚR

Hnutí islámského odporu a jeho bojovníci

36. ČLÁNEK

V době, kdy pokračuje vzestup Hnutí islámského odporu, nepřestáváme ustavičně připomínat všem synům našeho lidu, národům arabského a islámského světa, že nehledáme svou osobní slávu ani materiální zisky nebo výsadní postavení ve společnosti. Naše hnutí není zaměřeno proti žádnému příslušníku našeho lidu, s nikým nechceme soutěžit o nějaké místo.

V našich myslích opravdu není nic takového. Hnutí nebude nikdy vystupovat proti žádnému synu muslimů ani proti muslimům, kteří se budou vůči našemu hnutí chovat mírumilovně zde i všude jinde. Hnutí bude účinně podporovat ty organizace a asociace, které skutečně bojují proti sionistickému nepříteli a jeho vazalům.

Hnutí islámského odporu přijímá islám jako svůj životní styl. Islám je životem Hnutí islámského odporu a jeho základní normou. Kdokoli přijímá islám jako svůj životní styl v Palestině i v jiných zemích, jakákoli taková skupina, organizace, jakýkoli takový stát nebo každá podobná společenská realita nalezne v členech Hnutí islámského odporu jedině své vlastní bojovníky.

Prosme Alláha, aby nás vedl a aby ostatní přiváděl k nám, aby byl soudcem mezi námi a naším lidem podle pravdy.

„Pane náš, rozhodni mezi námi a lidem naším podle pravdy, vždyť Tys nejlepším z rozhodčích!" (Korán 7,89).

Naší poslední modlitbou je, aby byla vzdávána chvála Alláhovi, jenž je Pánem veškerenstva.

(Massimo Introvigne - Hamás. Islámský terorismus ve Svaté zemi. Přeložil Ctirad V. Pospíšil. Praha: Vyšehrad 2003. ISBN80-7021-659-X)

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV



Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Platforma pro sociální bydlení: Na konci roku 2020 mělo díky Housing First stabilní domov 375 domácností

7:38 Platforma pro sociální bydlení: Na konci roku 2020 mělo díky Housing First stabilní domov 375 domácností

Česká města a neziskové organizace úspěšně pokračují v zabydlování rodin i jednotlivců.